Blízkost, která se vytratila

Do poradny občas přicházejí lidé, kteří dlouho mlčí.
Působí unaveně, ale je to únava, která vychází spíše zevnitř
než z nedostatku spánku. Jedna z nejbolestivějších vět,
která může v bezpečném prostoru terapie zaznít, je:

„Jsme spolu… a stejně si připadám úplně sám.“

Nejde o hádky ani velké konflikty. Jde o postupné, tiché vzdalování.
O rozhovory, které končí nepochopením, a o narůstající pocit,
že slova jednoho již nedosahují k druhému.
Mnoho lidí zažívá ve vztahu tento zvláštní druh samoty — být fyzicky vedle někoho,
a přesto se necítit viděn, slyšen ani důležitý.

Často potom přichází bezradnost. Člověk začne pochybovat, jestli jeho
potřeby nejsou „příliš“, nebo jestli není problém v něm samotném.
Místo otevřené komunikace pak nastupuje ticho, stažení se do sebe
nebo rezignace.

V rámci online poradenství a terapeutické podpory nehledáme, kdo má pravdu. Hledáme cestu, jak znovu porozumět vlastním emocím a naučit se je bezpečně sdělovat. Učíme se, jak mluvit srozumitelně o tom, co bolí, co chybí nebo co nás zraňuje — a to bez ochromujícího strachu z odmítnutí.

Protože někdy člověk nepotřebuje slyšet hotovou radu. Potřebuje poprvé za dlouhou dobu zažít, že ho někdo opravdu poslouchá. Samota ve vztahu je specifický druh únavy, ale nahlédnutí do vlastních pocitů a jejich bezpečné sdílení může být prvním krokem k tomu, aby se blízkost začala znovu vracet.